chování slepic

 

Hloupost a omezenost slepic jak je obecně přisuzováno těmto tvorům je nesmysl..

Opak je pravdou…. Daly by se přirovnat do jisté míry ke psům.

Pravda jejich reakce či rozhodování (pokud není intuitivní) jsou velice pomalé a při stresových situacích dochází k známému slepičímu bláznění.

Co se však týče zraku a sluchu jsou vybaveny těmito smysly velice dobře.

Od toho, že dokáží rozpoznat rodinné příslušníky až po automobily, které vezou chovatele domů z práce.

A jak je to s čichem?

Podle reakcí a chování našich svěřenkyň usuzuji, že u čichu nebyly také nějak kráceny…    velice dobře a bezpečně poznají  na cca 3-4 m kdy mají v krmítku co se nese dobrotky ( zbytky masa, drcené kosti, odmočené psí granule)

Další takovou indikací, která nás ubezpečuje o kvalitě čichu je to co zcela všichni jistě znáte.

Doplnění či navýšení stavu chovu.

Jelikož jsme doplňovali během roku 2x , opakovaly se stejné reakce a výchovné lekce nových slepic. Pokud jde o výchovné či nadřazené reakce jde to velmi dobře poznat, něco jiného je když jsou nové slepice zaháněny do jednoho místa a drženy v koutku bez možnosti pohybu.

Zcela náhodně jsme zjistili díky automatickým dvířkům, že jde o pachovou záležitost.

Jelikož nové slepice nechtěly chodit na večer do kurníku, bylo je třeba vzít a dát je dovnitř  a u této operace jsme si všimli že nové kusy slepic mají jiný zápach.

Těžko říci zda to je vlivem stresu ze změny prostředí nebo jsou načichlé z jiného chovu, z jistotou však můžeme říci, že když tento zápach vyprchal byly automaticky přijaty mezi starší kusy.

 

Další zkušenost přišla záhy a bylo to tak zvané kvočení.

Díky kameře bylo velice brzy podchyceno a bylo nutno udělat značku na slepici zda je to stále jedna a ta samá. Což se potvrdilo.

Každopádně podle záznamu o snůšce,jsme zjistili, že takové kvočení má negativní dopad na výkonnost mužstva.

Byla pozorována nevraživosti a hádky o kukaň. Bylo třeba zakročit, rad jsme dostali spoustu od topení po uzavření do pytle a jeho zavěšení na strom.

Pouze s jedním jsme souhlasili, že díky kvočení se navýšila tělesná teplota slepice (topila jako kotel) Bylo jasné že bude třeba snížit tělesnou teplotu slepice. Takže místo topení pod vodou jsme zvolili koupání v studené vodě. Tyto procedury byly provozovány cca 3 dny po dvou koupáních  (slepice byla ve vodě držena cca 5 minut) a byl nezbednici znemožněn přístup do kurníku (řetízek na noze), a skromná strava.

Čtvrtý den již bylo vše jak má být…Snášení dané slepice nebylo aktivní ještě nějakou dobu , ale napětí mezi mužstvem se vytratilo.

Tatáž slepice toto udělala ještě jednou cca po 2 měsících a to už jsme neřešili koupáním,ale byly již chladné dny a ještě chladnější noci. A i když máme v domě v podnájmu kunu (ta už je součástí rodiny) bylo rozhodnuto že takové 3 dny na řetízku venku zaberou nebo se stane potravou…Zabralo to pomohl ještě déšť a stačily 2 dny. Od té doby je vše jak má být….

 

Takže to shrneme co nám vyplynulo z našich zkušeností s kvočení…

  1. Nutno rychlé řešit ....vliv na snůšku
  2. bez drastických akcí stačí nuceně snížit tělesnou teplotu slepice
  3. omezit přístup jídla na nutné minimum
  4. seznámit slepici s kunou :-)